Rozhovor s Leošem Svobodníkem

Leo, pět let jsi byl hlavním trenérem „A“ mužstva, léta předtím jsi působil jako asistent Lálovi. Dokonce jsi vedl i úspěšný dorost. Cítíš zadostiučinění, jak dobrou práci jsi v Pačlavicích odvedl?

Marťo, je to tak, jak říkáš. Od roku 2006 do dnes to byly krásné fotbalové roky na střídačce. U dorostu se mnou byli ještě Broňa a Jirka Soldán, který mne na tuto trenérskou dráhu vlastně nalákal. S dorostem jsme vyhráli 2x Vyškovský okres, bohužel jsme tehdy nemohli postoupit. Ale, už tam bylo vidět, že by se minimálně dalších 15 let mohl hrát v Pačlavicích fotbal na solidní úrovni. Takže bych to nenazval zadostiučinění, ale spíš hřejivý pocit na srdci že jsme to tehdy s Broňou a Jirkou nedělali zbytečně.

 

 

Jak se v tvých očích za tu dobu, co jsi zde působil, změnil fotbal v Pačlavicích?

V Pačlavicích se za těch 12 let fotbal posunul hodně nahoru, jak zázemím tak herně. Za tímto posunem se skrývá úsilí mnoha lidí, kteří se točí kolem pačlavského fotbalu. Ať už jsou to manželky hráčů, funkcionářů a nebo lidé, kteří mají kladný vztah ke sportu a nebo k obci samotné. Co se týká fotbalovosti, tak to si myslím, že každý, kdo chodí na naše zápasy, tak musí uznat, že výkonnost šla hodně nahoru.

 

 

Přibliž divákům, jaké to je vést kluky z áčka? Prozraď něco z kabiny. U koho vidíš největší progres? A byl jsi spokojen s přístupem hráčů v tréninku?

Marťo, to že povedu kluky z „A“ jako hlavní trenér, tak s tím jsem fakt nepočítal. Naštěstí jsem z dorostů přešel dělat asistenta k mužům, kde byl tehdy Lála Keršner a já si myslel, že to tak také navždy zůstane. Věci se však měly jinak a já během necelých dvou sezón přebírám „A“ jako hlavní trenér. Dnes s odstupem času již můžu klidně říct, že je to úplně o něčem jiném, než v dorostu. Na rovinu řeknu, že jsem na to tehdy ještě nebyl dostatečně připraven, ale díky kabině, která se tehdy obdivuhodně semkla, jsme hned v mojí první sezóně udělali skvělý výsledek v podobě druhého místa v okresním přeboru Vyškov. Celkově co se týká kabiny, tak tam je právě největší rozdíl mezi mládežnickým fotbalem a muži. Já sám, kdybych dnes začínal, tak bych spoustu věcí udělal jinak. V této soutěži na amatérské úrovni musí být trenér hlavně dobrý psycholog a motivátor. Pokud se mu daří strhnout kluky na stejnou notu, tak to obvykle přináší dobré výsledky.

Co se týče progresu hráčů, tak tam byl již právě problém. Hráči typu Puči, Mário a jejich ročníky dosáhly svého vrcholu a musíme doufat, že na něm ještě budou alepoň „5 let“. Během této doby musíš jejich roli plně převzít ty, Nudla, Tod a další, kteří k Vám doufám přibudou. Protože právě ve Vás vidím největší progres pačlavského fotbalu. Co se týká přístupu hráčů k tréninku, tak ten je v Pačlavicích dlouhodobě, až na pár vtipálků výborný. Hlavně starší hráči mají po celou sezonu, řekl bych skoro až profesionální přístup. Tím pádem jdou za nimi i mladší. Za to jim patří velký dík.


Tipuji, že nejraději vzpomínáš právě na postupovou sezonu do kraje. Cítíš, že je to obří úspěch pro tak malou vesnici hrát fotbal na špičce I.B třídy?

Samozřejmě, že postup do I.B třídy považuji zatím za největší úspěch pačlavského fotbalu. Celkově pokud shrneme posledních 5 sezon, tak  z toho bylo 2x druhé místo v O.P. Vyškov, pak již zmíněný postup a 2x druzí v I.B třídě, což si myslím je obrovský úspěch, možná zatím dostatečně nedoceněn.

 

Tvou roli přebírá dosavadní asistent Tonda Navrátil. Co bys mu do následující sezony vzkázal. A jak si myslíš, že tato sezona dopadne?

S Toundou spolupracuji od zimní přípravy, kde jsme se již domluvili, že od nové sezony přebere „A“ jako hlavní trenér. Tak, aby měl celé jaro na seznámení s mužstvem, aby poznal jeho charakter a herní projev. Zároveň jsme se shodli, že bude nutné mužstvo posílit mladšími hráči, kteří budou mít výkonnostně na I.B třídu. Povedlo se nám přivést 4 mladší kluky z blízkého okolí, kteří by měli tyto požadavky splňovat. Patrik Kozák s námi už dohrával minulou sezonu a nyní v létě přicházejí další 3 hráči. Já jim přeji, aby se prosadili a byli pro mužstvo přínosem, čímž by pomohli pačlavskému fotbalu k dalším velkým úspěchům.

 

Ovšem tento rozhovor není tvojí trenérskou derniérou. Jak teď budeš v Pačlavicích fungovat?

Na tuto otázku se mi odpovídá těžce. Od zimy a celou jarní sezónu jsem se rozmýšlel, jak budu v pačlavském fotbalu pokračovat. Na 70 % jsem byl rozhodnut, že si dám minimálně na rok, možná i déle odpočinek. Abych řekl pravdu, na některé věci a řeči jsem již reagoval dost podrážděně a vycítil jsem, že mužstvo potřebuje nutnou změnu na postu trenéra, aby udrželo svoji výkonnost a pohodu. Při mé jarní hospitalizaci v nemocnici jsem měl měsíc čas si pořádně pročistit hlavu a přehodnotit životní priority. Takže dnes se dívám na některé tyto kecy s nadhledem. Po domluvě s Tondou Navrátilem mu budu na podzim pomáhat z pozice takového asistenta. Dál se uvidí, jestli bude zájem, ale já to momentálně vůbec neřeším.

 

Tímto chci popřát pačlavskému fotbalu, hráčům a lidem kolem něj hodně zdraví, životních a sportovních úspěchů.

Sportu ZDAR a fotbalu zvlášť!

Leoš